Benešov u Semil

12345

Myslivecké sdružení Jizera

Myslivci z Benešova spolu s myslivci z Příkrého a Semil patří mezi 120.000 myslivců v České republice. V současné podobě existuje myslivecké sdružení od roku 1983. V době vzniku mělo MS téměř 40 členů. Dnes je nás celkem 26. Obhospodařujeme celkem 2.026 ha - ; od Helkovic přes Příkrý, Spálov a Semily až do Benešova, kde naše honitba končí Honkovým potokem na hranicích s Rybnicemi.

Jsme podhorskou honitbou, která byla ještě kolem roku 1960 vyhlášena vynikajícími stavy drobné zvěře. Na ploše naší současné honitby se v té době střílelo kolem 350 kusů koroptví, 200 kusů zajíců, 200 kusů bažantů z divoké populace. Já sám si pamatuji v roce 1960 tokání tetřívka, který se zde ještě vyskytoval. Vlivem mnoha faktorů, které nepříznivě ovlivňují životní prostředí (velkoplošné hospodaření, imise, nadměrné používání i nebezpečných chemikálií v zemědělství), došlo k enormnímu poklesu drobné zvěře. Poslední zbytky koroptví jsme se snažili v letech 1995-98 zachránit doplněním zbytků divoké populace odchováním a následným vypouštěním 150 kusů uměle odchovaných koroptví. V současné době, i přes to, že jsme tomu věnovali velké úsilí, nemáme v revíru jedinou koroptev. Zákonná ochrana pernatých dravců se na tomto stavu podepsala nejvíce. Dravci se do míst s výskytem koroptve slétali jako do spižírny.

Podobná situace je i u bažanta. Podle letošního pravidelného jarního sčítání zvěře jich máme celkem šest - a to v okolí Kocánek. Celkem jsme již provedli asi 20 pokusů o zvýšení stavů bažanta, ale problémy s chráněnými dravci a i se způsoby velkoplošného hospodaření v zemědělství tomu nepřejí. Již několik let bažanta nestřílíme. Stavy zajíce jsou poněkud větší - nasčítali jsme jich letos v celé honitbě přes padesát. Intenzivně je chráníme, přikrmujeme, čas od času (pokud máme finance) nějakého přikoupíme z oblastí, kde ještě jsou. Zajíce lovíme jednoho za rok - pouze pro posouzení zdravotního stavu zaječí populace. Z ostatní zvěře je naši hlavní zvěří srnčí, která se ale v současné době vzpamatovává z poklesu, který byl způsoben nepříznivou zimou 2005/06, kdy uhynulo 75% stavu srnčí zvěře. Stoupající stavy černé zvěře se u nás nikterak neprojevují - máme málo souvislého lesa a málo se zde polaří. Střílíme 1-2 kusy za rok. Zato stavy škodné - zvláště lišek, jezevců a kun - stále stoupají. Lišky a jezevci se pomalu přibližují k obydlím, kde nacházejí dostatek potravy. Střílíme v průměru 25 lišek ročně. Objevují se u nás i některé druhy zvěře, které zřejmě unikly z farmových chovů - je zde norek americký, nebezpečný zabiják všeho živého ve vodě i okolí. Vlivem migrace z oblasti jihovýchodní Evropy se k nám rozšířil psík mývalovitý, škodná podobná lišce, střílíme ročně 3-5 kusů. Na likvidaci mladých zajíců se podílí značně rozšířený krkavec a i zvyšující se stavy výra. Od loňského roku monitorujeme v oblasti Vošmendy výskyt losa (losice).

Myslivost už dávno není střílení nebo zabíjení pro „maso“. Dnešní myslivec je většinou daleko lepší ochránce přírody než ti, kteří o nás myslivcích mluví pouze hanlivě. Naše činnost po stránce myslivosti je přesně daná zákony a předpisy, které nedovolují svévolné chování myslivců vůči zvěři a i vůči přírodě. Naše myslivecké sdružení potřebuje každoročně k zajištění řádného chodu částku nejméně 70.000 Kč. Jedná se o náklady, které musíme zajistit, abychom dodrželi podmínky pro řádné myslivecké hospodaření v našem mysliveckém sdružení. Největší položkou v našem rozpočtu jsou náklady na krmení pro zvěř, nákup léčiv pro zvěř, pojistky na myslivecká zařízení, na lovecké psy. Naše sdružení musí ze zákona držet nejméně pět loveckých psů, kteří musí mít odpovídající zkoušky z výkonu. Většinu peněz získáváme pracemi pro občany nebo organizace v lesích - za uplynulých pět let jsme vysázeli 29.000 stromků. Hodiny, které členové odpracují při krmení zvěře, výcviku loveckých psů, lovu škodné zvěře, získávání krmiva pro zvěř, opravě našich mysliveckých zařízení, nepočítáme. Jsou samozřejmou povinností dobrého myslivce.

Je pro nás zadostiučiněním, že si veřejnost v poslední době stále více uvědomuje, že dnešní myslivec je součástí přírody, pomáhá přírodě a chrání ji pro další generace. Důkazem měnícího se přístupu k naší činnosti je i podpora obcí, které nám každoročně přispívají ze svých rozpočtů. Dotace z Benešova u Semil používáme na zazvěřování novou zvěří a na nákup léčiv pro zvěř.

Věřím proto, že rčení „Kde nejsou myslivci, tam není ani zvěř.“ bude platit v dobrém slova smyslu i pro budoucnost.

František Buriánek, myslivecký hospodář
Benešovská ohlédnutí před sjezdem rodáků 2009

Vytvořeno 22.11.2009 21:14:16 | přečteno 4348x | Ing. Jiří Lukeš