Benešov u Semil

12345

Ohlédnutí za táborem v Krčkovicích 2011

Stejně jako v posledních 52 letech se i letos v létě rozezvučelo malebné okolí Věžického rybníka halasem benešovských dětí. Byl začátek prázdnin, čas tábora, který každoročně pořádá TJ Benešov u Semil.

Letošní táborové téma opět slibovalo velké dobrodružství a jemu vstříc vyrazilo na 54 dětí, tedy maximální možný počet, o které se staralo průběžně 12 vedoucích. Ze školy přímo do světa bez úkolů, rodičů, starostí, do světa, který děti zavedl do daleké oblasti Latinské Ameriky. Komu z vás by se to nelíbilo?

V celotáborové hře pod názvem „Po stopách Alvareze“ se čtyři dětská družstva vydala ve šlépějích bájného dobrodruha Alvareze objevit ztracený poklad z dob dobytí Aztécké říše Španělem Cortézem. Cesta k Aztéckému pokladu byla nelehká a dobrodružná, vedla džunglí a nesmírně rozlehlým a spletitým skalnatým labyrintem. Družiny v ní musely projevit odvahu, bystrost a houževnatost. A též všechen svůj důvtip. Ten byl potřeba už na začátku při luštění zašifrovaného Alvarezova deníku.

Body z tradičních i nových her družstvům pomáhaly v postupu směrem do nitra labyrintu a též v hledání klíčů, které byly nutné pro otevření samotné svatyně s pokladem. Proměnlivé počasí v průběhu tábora poskytlo ideální podmínky pro všechny typy her, užili jsme si tak například lov divoké zvěře v džungli, orientaci v labyrintu, stopovanou, práci s mapou a buzolou, přežití a vaření v divočině, vázání lián, Alvarezovu vybíjenou a lišku, táborové výlety za koupáním, vodní bitvu, hangárové hry, noční hry, dovednostní štafety a mnoho dalších větších i menších her.

Téměř každý večer byl také táborák se zpěvem za doprovodu kytary.

Kdo našim dobrodruhům na nelehké cestě labyrintem též pomáhal, ale nejednoho i vystrašil, byl děsivý duch Alvareze. Několikrát za tábor se ho dětem podařilo vyvolat a on, ač v posmrtném utrpení a s mrtvolnou křečí ve své bledé tváři, jal se jim vyprávět svůj tragický příběh téměř dobytého pokladu. Jeho rady několikrát pomohly k zdárnému postupu našich družin. Na sklonku celé cesty děti v hávu noci dokonce Alvareze navštívily v jeho příbytku, komnatě v zapadlém koutu labyrintu, aby od něj dostaly požehnání a talisman pro úspěšné dokončení putování.

Závěrečný „hetos“, aneb cesta ke svatyni, prověřila veškeré do té doby nabyté znalosti a dovednosti. Všem družstvům se ji podařilo překonat, některým s větším, jiným s menším úspěchem. Měřítkem byl počet klíčů, tedy počet komnat ve svatyni, které mělo dané družstvo možnost otevřít. A kolik zlata a drahokamů si z otevřených komnat uprostřed skalnatého kaňonu družstva stihla odnést, to už určil čas opět úspěchem a neúspěchem za celý průběh tábora vyměřený. První v táborové hře nakonec bylo družstvo Rochos s Leošem Dyntrem v čele. Za ním se seřadila družstva Azuros (pod vedením Michala Bařinky), Verdes (Robin Valeš) a Amarillos (Dan Koudelka).

Vytvořeno 29.10.2011 17:55:31 | přečteno 1401x | Ing. Jiří Lukeš