Benešov u Semil

Při psaní těchto nelze nevzpomenout datum založení divadelního souboru „Jizeran“, kterým je 20. únor 1869. V letošním roce tedy uplynulo již úctyhodných 135 let od jeho založení. Ovšem součastná situace souboru mnoho důvodů k oslavám nenabízí. Řady dospělých členů se rozplynuly v běhu času a čest tak zachraňují, jako již poněkolikáté ti nejmenší. A proto se sluší jejich práci ocenit. Podařilo se jim i v obtížných podmínkách připravit několik představení.

V době prázdnin nacvičili pásmo scének, písniček a tanečků s názvem „Loučení s Duchem prázdnin“ které bylo uvedeno 26.8.2000. Při zábavném odpoledni, kde nechyběly různé soutěže, se dobře bavilo přes 100 diváků. Odpoledne končilo překvapením pro ty nejmenší a to lampiónovým průvodem od hřiště k místní škole Zde „Duch prázdnin“ vrátil klíče od její budovy paní ředitelce a starostovi obce.

Aby Benešovem zavládla ta pravá vánoční pohoda, připravili pásmo koled a 17. prosince 2000 jej předvedli v hospůdce u p. Matěchy. S úspěchem je zopakovali 19. prosince 2000 pro žáky školy Ivana Olbrachta v Semilech.

Dále předvedli členové dětského souboru 12. května 2002 pohádku M. Plešáka „ Jak rozesmát princeznu“. 12 potlesků na otevřené scéně jim vyneslo stejný počet čokoládových odměn. Ale největší odměnou jim byl plný sál diváků. Tuto pohádku opět zopakovali 14. května 2002 ve škole I. Olbrachta v Semilech. Všechna tato představení byla uvedena v režii Jarmily Kučerové ve spolupráci s V. Dyntrovou a J. Klikarovou.

Snad nejvýše ceněnou akcí tohoto období bylo setkání členů divadelního souboru „Jizeran“, kteří kdy stanuli na prknech benešovského divadla. Pro ty, kdo setkání připravovali bylo největším překvapením to, že se v sobotu 26. října 2002 sjeli účastníci do hospůdky p. Matěchy vlastně z celé republiky. Až dojemným se stalo setkání pro ty nejstarší, jejichž jména je nutné na tomto místě uvést: manželé Noskovi, manželé Albrechtovi, O. Maturová, L Kousalová, V. Housa, M. Baletková a další, kterých bylo celkem 68. Na důkaz toho, že „Jizeran“ v Benešově ještě žije, předvedli ti nejmladší část pohádky“Jak rozesmát princeznu“. Ti naopak byli překvapeni tím, kolik herců a hereček, a hlavně kteří souborem prošli. Najednou se ukázalo, že čas věnovaný ochotnickému divadlu je to, co všechny spojuje v jednu velkou rodinu. Že je to záležitost několika generací. A že všichni věnují svůj čas tomu, aby divák odcházel z představení spokojený a obohacený o nové prožitky. Hercům pak byl jejich potlesk tou největší odměnou.