Benešov u Semil

12345

11. Horní náves

Místu, kde se setkávala obecní cesta s cestami selskými, se říkalo Horní náves.

Pozemky nad a pod návsí patřily ke statku, na obecních pozemcích podél obecní cesty vyrostly chalupy patřící zahradníkům čili domkářům. Ti na rozdíl od chalupníků nevlastnili žádná pole, patřila jim jen zahrada u chalupy, v níž pěstovali zelí, dumlíky a později brambory, v chlévě měli pár koz a v sadě švestky a jabloně.

Protože neměli pole, trávili většinu dne v maličké světnici, která bývala zároveň i dílnou, v níž stával ševcovský verpánek či stav. Ve světnici se topilo jen v zimě a protože domkáři neměli žádný les, muselo se s topivem šetřit. Děti obstarávaly roští a dospělí vysekávali chrastí z mezí a především trní, které dávalo nejvíce tepla. Pokud pomáhali sedlákům v lese, mohli si pak vydolovat pařezy. Domkáři byli většinou zdatní řemeslníci, ševci, tkalci, koláři a kováři, krejčí a sedláři. Byla mezi nimi spousta výborných muzikantů , bez nichž se neobešla žádná svatba ani pohřeb. A těch bylo tehdy mnoho.

Úmrtnost byla značná i v dobách, kdy zrovna nepropukla epidemie moru, tyfu, nebo úplavice. Špatné životní podmínky, nedostatečná hygiena, nekvalitní strava a neexistující zdravotní péče způsobovaly, že průměrný věk byl tehdy 23 let. Jedinou obranou proti epidemiím bylo izolovat oblasti jejich výskytu od zdravých krajů, jedinou dezinfekcí vykuřování místností a používání octa. Poměrně rozšířený skvrnitý tyfus, označovaný často jako hlavnička, léčili kafrem a náplastmi. Proti chorobám označovaným jako „trávení těla“ se bojovalo silnou kořalkou, která možná pročistila vnitřnosti, ale především u dětí často zapříčinila duševní poruchy. Rakovina či tuberkulóza byly označovány jako „úbytě“ a léčily se přikládáním pijavic a pouštěním žilou.

Velmi rizikové byly porody. Asistovaly při nich porodní báby, které se často soustředily spíš na dodržování všech tradičních obřadů a pověr, než na pomoc rodičce. Porody se vlekly i dva dny a děti pak často přicházely na svět přidušené, s mozkem poškozeným nedostatkem kyslíku. Některé z nich přežily, v gruntovních knihách pak najdeme zmínku o dceři či synovi, který je „blbý a k práci neschopný“ a o něhož se ostatní sourozenci mají povinnost po smrti rodičů starat. Mnoho dětí se však narodilo mrtvých nebo zemřelo v prvních hodinách po porodu. V matrice je pak jako příčina úmrtí uvedena celková slabost nebo všezahrnující psotník. Další děti pak podlehly tehdy nesmírně nebezpečným dětským nemocem, jakými byly záškrt, spalničky a neštovice.

Také matky při porodech často umíraly. Vdovec se pak většinou v krátké době znovu oženil, protože chalupa potřebovala hospodyni. Úděl vdov byl nepoměrně těžší. Jestliže nezdědila hospodářství, nebo nebyla ustanovena, aby ho vedla pro děti, nemohla většinou pomýšlet na další sňatek a čekal ji nelehký osud výminkářky či podruhyně. Pokud přišly děti o oba rodiče, staly se „majetkem“ vrchnosti, která je pak podle jejich věku zaměstnala jako husopasky, děvečky či pohůnky.

Následující tabulka je sestavena podle údajů z matriky zemřelých obce Benešov. Zachycuje léta 1869 - 1878, tedy posledních deset let našeho vyprávění. Ve srovnání s roky minulými to byla klidná doba, nikde se neválčilo se, nepropukla žádná epidemie. Situace v 17. či 18. století byla ještě horší.

Přesto se jen každý pátý člověk dožil více než padesáti let a šedesátník byl již považován za velebného kmeta. V matrice úmrtí měl pak jako příčinu smrti uveden buď marasmus nebo sešlost věkem.

Z narozených dětí se pak více než polovina nedožila pěti let.

věk

zemřelo

% z celku

do 1 měs.

do 1 roku

1- 5 let

6-10 let

11-20 let

21-30 let

31-40 let

41-50 let

51-60 let

61-70 let

70-80 let

nad 80 let

celkem

48

50

41

9

5

10

10

22

18

20

8

5

246 lidí

19,5

20,3

16,7

3,7

2,0

4,1

4,1

8,9

7,3

8,1

3,3

2,0

100,0%

Vytvořeno 22.11.2009 14:09:16 | přečteno 1206x | Ing. Jiří Lukeš