12. Žábovna
Už jen několik pamětníků ví, kde se dříve říkalo „Na Žábovně“.
Mezi chalupami č.p. 19, 21 a 22 byla ještě na počátku století veliká louže, v níž žila spousta žab - odtud tedy název. Podobných mokřin bývalo v obci mnohem víc, hlubší sloužily k napájení dobytka, v mělčích se cachtaly kachny a husy. Postupně všechny zanikly, také Žábovna byla někdy v prvním desetiletí našeho století vysušena a dnes už po ní není ani památky.
Pozemky nad touto mokřinou až na samou hranici obce a pod ní až za Jizeru patřily po celá staletí jednomu rodu.
V červenci 1651 Nikolas hrabě Des Fours svým podpisem a otiskem pečeti stvrdil listinu, v níž předkládá církvi seznam svých poddaných katolického vyznání, kteří k tomu datu žili v Semilech a zdejší rychtě, jež zahrnovala vsi Podmoklice, Chuchelna, Bítouchov, Bořkov, Benešov, Rybnice, Příkrý a Bozkov. Podle tohoto zápisu mělo v Benešově bydlet 18 rodin - 6 selských, 7 chalupnických a 5 zahradnických. V berní rule z roku 1654 je však uvedeno 12 rodin sedláků, 7 chalupníků a 13 zahradníků. Jistě jich během tří let tolik nepřibylo, to nejspíš jen pan hrabě zatajil zhruba polovinu svých poddaných.