Benešov u Semil

Zemědělská výroba se dlouho přidržovala tradičních postupů a změny sem pronikaly jen pozvolna. Převládalo trojhonné hospodářství, kdy se střídal pastevní úhor s ozimými a jarními obilovinami. Dobytek se pásl od jara do podzimu venku, v zimě pak byl ustájen v těsných a špinavých chlévech. V poměru k velké rozloze polí chovali rolníci dobytka málo, jen tolik, pro kolik dokázali nasušit seno na celou zimu.

Nástroje, které naši předci při polních pracích používali, se za staletí téměř nezměnily. V některých do gruntovních knih vložených smlouvách jsou nástroje a nářadí, které se v dané době na usedlosti nacházely, i uvedeny. Můžeme si tedy udělat poměrně přesnou představu o tom, co sedlák během roku ke své práci potřeboval.

Ve zdejší podhorské oblasti se k přípravě půdy používaly háky, orba však byla mělká a musela se několikrát opakovat. Oralo se pomocí volů, chudší chalupníci často zapřáhli kravky a někdy i příslušníky rodiny. Pole se pak uvláčelo bránami. Ty byly nejprve dřevěné, později si sedláci opatřili brány s železnými hřeby. Otázkou prestiže bylo pěkně pravidelně oseté pole. Vzhledem k tomu, že se selo ručně z plátěné, v pase uvázané rozsívky, bylo k tomu potřeba notné dávky šikovnosti.

Nejnáročnějším obdobím roku byly žně. Tehdy se na pole přesunula celá rodina. Obilí žali muži srpy (speciálně upravené kosy se začaly používat až poměrně pozdě), ženy je pak vázaly do snopů a rovnaly do panáků nebo mandelů. Na žebřiňácích se pak suché snopy odvozily do stodol, na pole se rozházel hnůj a znovu se zoralo.

V zimě, kdy bylo práce méně, se obilí pomocí cepů postupně vymlátilo. Zrní se na sítech pročistilo a uložilo na špýchar nebo do sýpky. Z vymlácené slámy vyráběli došky na opravu střechy a ošatky na pečení chleba. Kromě toho museli opravit poškozené náčiní a případně vyrobit nové, aby bylo s jarem vše připraveno. Pokud k usedlosti patřil les, byla právě zima obdobím, kdy v něm bylo pro sedláka nejvíc práce.

Osvícenství přineslo i změny do zemědělství, i když se prosazovaly jen zvolna. Především se rozšířila skladba pěstovaných plodin. Od primitivního trojhonného hospodaření se přešlo na vícehonné, brambory se z vysmívaného krmiva pro dobytek staly základní potravinou, začala se pěstovat i vojtěška, jetel a řepa. Pěstování pícnin umožnilo rozšířit chov dobytka. Více dobytka pak znamenalo více hnoje a tedy i následně větší výnosy. Začaly se používat nové stroje a zařízení, mezi nimi i ruchadlo, secí stroje a různé řezačky a krouhačky často poháněné žentourem.

Zemědělství se pomalu začalo vymaňovat z nadměrné závislosti na přírodních podmínkách a bylo schopno uživit rostoucí počet obyvatel. Stále více lidí přestávalo obdělávat rodnou hroudu a odcházelo za výdělkem do továren.