Benešov u Semil

12345

15. Kopeček

Místu proti Koutu se říká Kopeček.

Z okraje skály je krásný výhled na Jizeru a okolní kopce. Možná, že i Jan Vrabec z protější chalupy sem ještě zašel, než navždy kvůli víře opustil vesnici a ztratil se kdesi ve světě. Nebyl jediný, kdo se nesmířil s násilným prosazováním katolického náboženství, i když převážná většina obyvatel zvolila raději zpočátku možná předstíraný příklon ke „státnímu“ náboženství.

Snaha obrátit veškeré obyvatelstvo na katolickou víru nezačala hned po Bílé hoře, ale až po roce 1650, kdy z Čech a Moravy odešly poslední švédské jednotky. Metody, které k tomu církev používala, byly velmi tvrdé. Nekatolíci nesměli provozovat žádnou živnost, nesměli být oddáváni ani pochováváni do vysvěcené půdy, za přechovávání nekatolíků byly vyměřovány vysoké pokuty. Pro poddané bylo připraveno vězení a v něm karabáč, trdlice a jiné mučící nástroje. K přesvědčování často posloužila i armáda.

Vesničané, kteří během třicetileté války ztratili nejen víru, ale také majetek a často i své blízké, neměli o obrácení svých duší zájem. Také vrchnost, a to i ta, která přišla do Čech až po bělohorské bitvě, se k úsilí církve stavěla často velmi vlažně. Nicolas hrabě Des Fours v seznamu poddaných podle víry přiznal v roce 1651 jen zhruba polovinu poddaných. O lidech nekatolických prý žádné informace nemá. Duchovní správci se podle něho snaží lid vyučovat a získávat pro katolickou církev, ale v jejich úspěch příliš nevěří, protože „při těch horách lidé velice zhovadili a téměř jako divocí jsou“.

Venkované, kteří se ještě zcela nevzpamatovali z nájezdů drancujících vojenských tlup, před misionáři utíkali do lesů. Ti odvážnější a vzpurnější pak hostie házeli psům. Aby podobným znesvěcujícím projevům zabránil, dal snaživý hejtman Desfoursova panství ještě před příchodem jezuitských misionářů zavřít do šatlavy rychtáře ze všech třiadvaceti vesnic na Semilsku.

Církev však brzy přišla na to, že cesta tvrdosti a násilí není ta pravá, a přešla k pomalejší, ale účinnější cestě náboženské osvěty a převýchovy. Už v roce 1654 protireformační komise prohlásila České země za rekatolizované, což byl ovšem jen papírový stav. Ve skutečnosti totiž stačilo, aby poddaný alespoň formálně přišel jednou za rok ke zpovědi a svatému přijímání, a byl prohlášen za řádného katolíka. Byly zavedeny zpovědní seznamy, do nichž se „docházka“ zaznamenávala. Podle těchto listin chodilo kolem roku 1670 ke zpovědi již téměř všechno obyvatelstvo.

Ve zpovědním seznamu pražské arcidiecéze z let 1671 až 1725 jsou ovšem mezi osobami nekajícími se uvedeni také tři lidé z Benešova. Jednalo se o Alžbětu Čermákovou a Kateřinu Čermákovou, které sem byly zapsány v roce 1683, a o Jana Vrabečka, který nebyl u zpovědi v roce 1682. Ten se správně jmenoval Vrabec a už víme, že pro víru opustil chalupu i rodinu.

Vytvořeno 22.11.2009 14:16:08 | přečteno 897x | Ing. Jiří Lukeš