Benešov u Semil

12345

16. Podskalí

Osada Podskalí vznikla na sutinách mohutné skalní stěny, kterou ředitel měšťanské školy Josef Janda, jenž v obci působil v letech 1927 - 36, nazval Blaník.

Melafyrová stěna, která je jen hoření částí mnohem známější skály zvané Mošna, je na své jižní straně notně zvětralá. Ve skalních štěrbinách se během let uchytila zbloudilá semínka, a tak je skála od jara do pozdního léta schovaná v zeleni stromů a keřů. Potůček a stará cesta rozdělily příkrou stráň na dvě části. Hoření díl patří Benešovu a v nejstarších dobách se mu důsledně říkalo Skalí - asi pro odlišení od dolení semilské části zvané Podskalí.

Na konci první světové války tvořilo semilské Podskalí jen sedm chalup. První z nich stávala blízko místa, kde se původní cesta křížila s potokem, a bydlel v ní tovární dělník Josef Nečásek se svojí rodinou. Chalupa vyhořela a dnes už ji připomíná jen zarostlé zbořeniště. Náš dům stojí na základech druhého stavení, třetí chalupou byla tehdy hojně navštěvovaná Reichlova hospoda a pod ní stávala ještě maličká hájenka. Zbývající tři chalupy, v nichž bydleli Fiedlerovi, Pluhařovi a Hlavovi, stojí pěkně za sebou dodnes. Všech sedm chalup stálo poblíž cesty, za sebou pak měly hustý les zvaný Obecník, který sahal až k hraničnímu Podmošenskému potoku. Po válce byl vyporážen a na sluneční stráni vyrostlo během několika let čtrnáct nových domů, které si tu vystavěli dělníci zaměstnaní většinou v Matoušově továrně.

Benešovská část Podskalí byla na počátku století co do počtu domů třikrát větší než semilská. Po stráni tu jako betlém bylo rozseto jednadvacet chaloupek, v nichž bydlely početné rodiny vesnických řemeslníků a továrních dělníků. K některým stavením patřilo kousek pole pro brambory a oves, ale většina měla jen zahrádku před okny a pár ovocných stromů, kterým se na hladové a kamenité půdě stejně příliš nedařilo.

Zvláštností Podskalí bývala zpívající studna. Nejednoho opozdilce vracejícího se v noci od Semil vyděsily táhlé kvílivé zvuky. Vycházely z nenápadné studny stojící poblíž silnice. Naříkavé zvuky nevydával ani vodník, ani zmarněné dušičky, ale způsoboval je silný příliv vody, který tlačil na odpadovou rouru. Ta malým otvorem nestačila všechnu vodu nasát a tak vznikaly tajemné zvuky. Studánka stávala od nepaměti poblíž staré obecní cesty, ale po postavení hoření silnice se rázem ocitla přímo u vozovky. Do vody se pak prášilo a brzy se už nedala pít. To byla pro Podskalí velká rána, protože to byl jeden z mála zdrojů pitné vody v okolí. V roce 1924 byla nová studna postavena o kus dál, byla přikryta deskou a doplněna o pumpu. Odtékající voda plní požární nádrž, v níž se v říjnu 1929 utopila čtyřiadvacetiletá Helenka, jedna z šesti dcer Vincence Fiedlera z protější chaloupky.

Vytvořeno 22.11.2009 14:19:58 | přečteno 1099x | Ing. Jiří Lukeš