Benešov u Semil

12345

4. Hradiště

V naší obci je rozsáhlý ostroh ze tří stran obklopený řekou Jizerou, na čtvrté chráněný vysokou a příkrou strání. Celé místo má podobu kruhu a jen úzkou šíjí je spojeno s vrchem zvaným Strážník.

Traduje se, že zde kdysi bývalo slovanské hradiště. Důkazy o jeho existenci však scházejí. Archeolog turnovského muzea Jan Prostředník je toho názoru, že v Benešově žádné hradiště nestálo, ani on však nemůže své tvrzení doložit fakty. Neexistují důkazy, které by starou legendu vyvrátily, ani důkazy, které by ji potvrdily. Ostatně nikdo je nikdy opravdu nehledal, žádný archeologický průzkum tu prováděn nebyl.

A tak nechme legendu žít a pokusme se shrnout vše, co k jejímu vzniku přispělo.

Především je to neobyčejně výhodná poloha. Těžko bychom v okolí hledali druhé takové místo. Lidská činnost tento kout obce výrazně změnila, ale vraťme se o pár století zpět, kdy se ničím nespoutaná řeka rozlévala do větší šíře a na náplavových březích byly místo luk jen bažiny a mokřiny. Kdy strmé skalnaté břehy zvedající se od Jizery nebyly přeťaty silnicí a Babí se svojí divokou krásou ještě patřilo k Sítinám. Babí. To místo s tajemným jménem snad ještě z dob dávných Slovanů. Místo s Bílou skálou a zrádnými tůněmi. Místo beroucí život neopatrným plavcům i sebevrahům. Místo sobecky zneuctěné nevkusnými chatami. Místo tajemné a krásné.

Dravá Jizera a strmé skály chránily náhorní plošinu přístupnou jen asi 150 metrů dlouhým a deset metrů širokým skalním jazykem. V místech, kde tento přirozený most končí, leží ještě dnes zbytky dílem na sobě nahromaděných, dílem vedle sebe roztroušených melafyrových balvanů. Kdysi snad mohly sloužit k zabarikádování vchodu v hradištním valu. Ten ale patrný není, snad byl z hlíny, možná ani nebyl nutný.

Také místní názvy po staletí užívané svědčí pro existenci opevněného sídla: Hradiště, Na Hradě a Hradsko se říkalo těmto místům již v dávných dobách. Označení Hradišťata vzniklo později, až na počátku tohoto století se tak začalo říkat místu na jižním svahu Hradu směrem k Jizeře.

Bez zajímavosti není ani skutečnost, že celé území, které kdysi zabíralo plochu asi 96 korců (přes 27 hektarů), vždycky náleželo k jedné usedlosti. A ta nepatřila vrchnosti, ale mnichům z kláštera Hradiště nad Jizerou. Tam byl už v roce 1144 založen cisterciácký klášter, který počátkem 15. století vlastnil 112 vesnic a dvorů. Zdejší mniši odírali poddané nejen prodáváním odpustků, ale i podvody. Stížnosti a žaloby utiskovaných směřovaly v roce 1404 a 1405 až k pražskému arcibiskupovi, který do kláštera vyslal tříčlennou vyšetřovací komisi, jejímž členem byl i Jan Hus. V roce 1420 klášter dobylo husitské vojsko, a to za vydatné pomoci poddaných z celého okolí. Obnoven už nebyl.

Celý ostroh nad Jizerou, někdy zvaný také Sítina, byl tedy po staletí majetek patřící klášteru a kláštery velmi často vlastnily místa, která byla spojena s dávnými pohanskými kulturami. Vždyť i sama obec Klášter nad Jizerou byla koncem prvního tisíciletí významným hradištěm slovanského kmene Charvátů.

Vytvořeno 22.11.2009 13:54:24 | přečteno 939x | Ing. Jiří Lukeš