7. Tarabova rokle
Cestu čtvrtého z benešovských potoků je obtížné sledovat. Pramení v Předních dolech, pak se skryje pod zem a objeví se až v bažinatém místě zvaném Korytce. Potom se schová v Chobotni, podteče silnici a na cestě dolů k Jizeře už ho čeká jen úzká rokle.
Na jejím počátku kdysi bývala mokrá louka plná petrklíčů a bledulí, která rychle přecházela v úzkou a nepříliš hlubokou rokli. Po jedné její straně byly jen kyselé a svažité louky, ale na té druhé malebný hájek, místo her několika generací benešovských dětí.
Tarabova rokle a potok, který jí protéká, si své jméno uchovávají přes třista let. Jméno dostaly podle dávného majitele chalupy, kterou od severu chrání zalesněný Strážník a která tu stála už před rokem 1654. Mikuláš Taraba si ji koupil roku 1688, ale on sám žil v obci už dříve. Mimochodem příjmení Taraba vzniklo od ryze východočeského slova tarabit, což znamená těžce, namáhavě nést. Je to příjmení starobylé, v roce 1654 žili například v nedaleké Sytové chalupník Jan Taraba a domkář Adam Taraba. Jeden z potomků Mikuláše Taraby sloužil i v císařském vojsku.
Budoucí císařovna Marie Terezie zdědila v roce 1740 zaostalou zemi, zadluženou státní pokladnu a dlouhými válkami zdecimovanou a zuboženou armádu. Války o dědictví rakouské státní pokladnu vyčerpaly úplně a bylo třeba zajistit větší a pokud možno rychlý přísun peněz. Císařovna usilovala o centralizaci své říše a o její postátnění. Provedla měnovou reformu, zavedla jednotný systém měr a vah, jednotné celní tarify, zestátnila poštu, snížila počet církevních svátků, odstranila mučení při výsleších. Velký význam měl tzv. tereziánský katastr, který prosadila v roce 1748. Zahrnoval rozlohu půdy, její úrodnost i jiné, nezemědělské možnosti výdělku poddaných. Po revizi v roce 1757 vznikl druhý tereziánský katastr, který částečně zdanil i vrchnostenskou půdu, církev a města.
Další reformy už nesledovaly jen rychlý finanční výnos, ale směřovaly víc do budoucnosti. Císařovna zavedla sčítání lidí a číslování domů, povinnou školní docházku pro chlapce i dívky od šesti do dvanácti let a podporovala rozvoj manufaktur. Kromě toho nechala vybudovat vojenskou pevnost Terezín, protože si dobře uvědomovala, jak je pro obranu země důležitá kvalitní, dobře vyzbrojená a vycvičená armáda. Sama totiž za dobu svého panování vedla válek hned několik.
Jednou z nich byla i tzv. sedmiletá válka, v níž Marie Terezie definitivně ztratila Slezsko. Válka začala v roce 1756, podle nařízení z roku 1761 bylo každé obci určeno, kolik vojáků musí postavit. Za Semily šel na vojnu Josef Vlach z Benešova, avšak po nějaké době utekl, byl chycen a musel se pak z vojny vyplácet. F. Mizera ve své knize píše: „Poněvadž z lásky za Semily na vojnu šel, přispělo mu město k výplatě 15 zlatých. Semilští poslali pak za něho Jakuba Tarabu z Benešova, člověka chybného, takže regimentsfelčarovi (plukovnímu ranhojiči) raději úplatek dali, aby chyb neviděl“.