Benešov u Semil

Ve druhé polovině 12. století začalo docházet k výraznějšímu osídlování podhorských oblastí, k tzv. vnitřní kolonizaci, která pokračovala i ve století třináctém. Byly zakládány lesní návesní vsi a lesní lánové vsi. Vzhledem k uspořádání nejstarších usedlostí, které je dodnes patrné, je jasné, že Benešov patřil k druhému z těchto typů. Není zde žádná náves, kolem které by byly seskupeny domky, zato je zde souvislá řada nad obecní cestou rozložených usedlostí. Pozemky k nim patřící se táhnou v lánech od řeky Jizery až k pásu stavení a pak dál k severu až po hranici katastru. Místy jsou přerušeny roklemi, bažinatým či skalnatým terénem.

Nedochovaly se žádné záznamy, které by upřesňovaly, kdy naše obec vznikla, nevíme ani s jistotou, kdo jí dal jméno. Nové vsi byly v této době často nazývány po majiteli panství nebo po svém zakladateli. Podještědí a kraj kolem Jizery ovládal v raném středověku rod Markvarticů. Praotec rodu Markvart měl několik synů, ti měli také syny, a tak se během času rod rozrostl natolik, že z některých větví vznikly samostatné rody. Mezi nimi i Vartenberkové. Rodové sídlo, hrad Stráž čili Vartenberk, založil Markvart z Března. Jeho syn Beneš zastával důležité funkce na královském dvoře a od roku 1291 byl i pražským purkrabím.

J. V. Prášek v knize Dějiny města Turnova nad Jizerou, která vyšla již v roce 1879, hodnotí Beneše z Vartenberka takto: „Beneš, praotec pánův z Vartemberka, muž bohatstvím i věhlasem slynoucí, mocně zasahoval v osudy vlasti své. V dobách, kdy národ český utěšeně se zotavoval pod milostivým žezlem Václava II., zastával on úřad nejvyššího purkhrabí pražského (1291 - 1297) a r. 1302 byl i mimo to purkhrabím důležitého pomezního hradu Kladska. Jmění jeho, k němuž mimo Turnov náležely i Skály, Rohozec Hrubý, Zbirohy, Jičín a Kumburk, obsahovalo v sobě celé podhoří Krkonoší a Ještědu.“

Beneš z Vartenberka měl čtyři syny, kteří založili čtyři rodové větve. Nejstarší z nich Jan vlastnil po otci Stráž a Ralsko, roku 1305 získal Děčín, kde pak rod sídlil až do roku 1511. Mladší Beneš držel Vysoké Veselí, Jičín, Veliš a Bydžov, jeho syn Čeněk nechal postavit hrad Trosky. Třetí ze synů se jmenoval Markvart a sídlil na Kumburku u Nové Paky. Nejmladší syn Beneše z Vartenberka se opět jmenoval Beneš a patřila mu Sobotka. To on nechal v polovině 14. století vystavět hrad Kost. Tato větev slavného rodu vymřela po meči počátkem 15. století.

Potomků jménem Beneš bychom v dalších pokoleních starobylého rodu našli ještě několik. Je těžké, pokud ne přímo nemožné, říci, který z nich stál u zrodu naší obce. A tak doufejme, že to byl právě nejstarší Beneš z Vartenberka, protože pak by založení naší obce spadalo do druhé poloviny 13. století.

První písemná zmínka o obci je z roku 1411, kdy Jarek ze Železnice daruje na vydržování dominikánského kláštera v Jablonném pod Ještědem a na oděv mnichů 20 kop ve vsích Benešov a Bystrá. Jarek ze Železnice a Pecky byl po matce spřízněn s pány z Lemberka, kterým počátkem 14. století náležely Semily a Sytová. Když Lemberkové vymřeli, byl jako další majitel Semil ( a tedy asi i Benešova ) uváděn právě on. Jarek ze Železnice stál na straně panské jednoty proti panovníkovi, byl jedním z těch českých pánů, kteří usilovali o omezení moci krále Václava IV. Patřil k velkým příznivcům církve. Sám byl věrný katolík, což mu v době husitských bouří působilo nemalé potíže. Podporoval nejen klášter v Jablonném, který byl záduším Lemberského rodu, ale také kostely v Mříčné, Pecce i Semilech.

První známá jména obyvatel obce jsou zachycena až v registru berní panství Semily a Navarov a vztahují se zřejmě k roku 1562. Povinnost platit vrchnosti měli tito hospodáři:

Šimon 3 kopy grošů Jan Starej 4 kopy grošů vdova Jirancová 3 Martin Zlinka 3 Říha Hušek 2 vdova Hořická 3 Jan Lysej 3 vdova Hnušová 4 vdova Macaskova 3 Jan Hořickej 3 Pavel Němec 3 Martin Kratiš 3 Václav Vraštil 3 Šebestian 5 Václav Tlapka 4 Blažek 20 vdova Pulenková 5 mlynář 4 vdova Pechubka 4

Jiný zápis je z roku 1610, kdy jakýsi Jan Duchků z Kaply, což byla vesnice na okraji Semil, kupuje od Blažeje Kabely z Benešova statek. Která z tehdejších usedlostí to byla, se už nikdy nedozvíme. Jména hospodářů se od těch dob hodně změnila, zato vývoj vesnice byl dlouhou dobu nenápadný. I v Benešově bylo kdysi dávno jen několik starobylých usedlostí, které se jen pomalu dělily na menší. Ne každému synovi bylo dovoleno postavit si chalupu na okraji rodového gruntu, kromě souhlasu hospodáře musel mít i svolení vrchnosti. Dobrá půda měla cenu zlata. Staří hospodáři vždycky stavěli jen tam, kde už půda nedávala žádný užitek, blízko rokle, na kamenitém svahu, pod lesem. Ty nejrovnější a nejlepší pozemky byly zachovány pro pole a louky.

Novější než výstavba „na gruntu“ je výstavba „na obci“. Spadá až do novověku, tehdy se řídce zastavěná vesnice zaplnila drobnými chaloupkami zahradníků neboli zelinářů (těch, co měli alespoň kousek zahrádky na sázení zelí), vesnických řemeslníků a bezzemků. Stavělo se na neobdělávaném obecním katastru, především kolem obecní cesty (podle toho lze dobře vysledovat, kudy vlastně vedla). Často docházelo ke kombinaci obou možností, grunt se rozdělil a jeden z dědiců si koupil kousek obecního, na kterém postavil chalupu.

Podle berní ruly bylo roku 1654 v Benešově 12 selských usedlostí, 7 větších chalup, 13 drobných chalup zahradníků a dvě usedlosti pusté. V roce 1878, kdy se v dolní části obce dostavěla pojizerská silnice, stálo v obci 126 chalup a domků, o nich budou vyprávět následující stránky.